Publikace s VKŠ

Zajímá Vás, co o nás napsali a kde jsme publikovali?

  • Nové podobě ukrajinského daňového zákoníku se věnuje článek advokáta VKŠ Vladimira Martynyuka, který vyšel 4. dubna 2011 v týdeníku Euro pod názvem Reforma od podlahy. Změny v ukrajinské legislativě jsou nedílnou součástí sociálně ekonomických reforem nedávno odstartovaných ukrajinskou vládou jmenovanou po prezidentských volbách v roce 2010. V jejich rámci bylo přijato poměrně značné množství nových právních předpisů. Nejvýznamnější dopad na podnikatele a investory bude nepochybně mít nový daňový zákoník, o němž v článku Vladimir Martynyuk podrobně píše. Celý text si můžete přečíst zde.
  • Doménové právo v České republice prochází neustálým vývojem, jedná se o právní oblast velmi mladou, se kterou se naše soudy teprve postupně snaží vypořádat. Většina právních problémů v této oblasti vyvstává ze skutečnosti, že podnikatelé často podcení na počátku svého podnikáni důležitost domény a pak se vystaví riziku, že je spekulanti předběhnou a registrují si doménu jako první. Získat zpět takovou doménu je pak velmi obtížné a mnohdy také velmi nákladné. Více o obecných právních předpisech, jimiž se doménové právo řídí informovala advokátka VKŠ JUDr. Alena Kojzarová v článku, který vyšel v minulém čísle newsletteru mezinárodní personální a poradenské společnosti Kienbaum und Partner GmbH. Celý jej také najdete zde.
  • O rozdílech mezi mezinárodními a ryze českými advokátními kancelářemi, jež jsou dnes stále méně znatelné, mluvil Petr Vyroubal, advokát a partner VKŠ s Cristinou Muntean, šéfredaktorkou ekonomického týdeníku Czech Business Weekly. Celý článek, který vyšel 15. února 2010, si můžete přečíst zde. Pokud budete mít zájem o jeho český překlad, kontaktujte nás na office@akvks.cz.
  • "Nenápadná novela zákona o kolektivním investování může rozčeřit nejen český developement," píše ve svém článku, který  vyšel 27. července v týdeníku Euro, advokát a společník VKŠ Mgr. Jakub Joska. Celý článek nazvaný Zrychlení i zlevnění majetkových operací si můžete přečíst zde.
  • V článku "Kdopak by se přihlášení pohledávky bál?", který vyšel 6. dubna v týdeníku Euro, si advokát VKŠ Miroslav Švenda a advokátní koncipient VKŠ Radek Vojtek berou na paškál novelu insolvenčního zákona.
  • Přečtěte si odborný článek "Řidičák na vozíky" (PDF soubor, 600 kB), který byl otištěn v zářijovém vydání (65. číslo, 7. ročník, 2007) měsíčníku Systémy Logistiky od Mgr. Petera Compeľa.
  • Odborný článek (PDF soubor, 130 kB) spolupracujícího advokáta VKŠ Mgr. Jakuba Josky uveřejněný v rubrice Legislativa týdeníku Profit číslo 9 ročník 17 vydaného dne 27. 2. 2006 formou komentáře k úpravě novely zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Tato novela nabyla účinnosti dne 8. 3. 2006.
  • Advokátní kancelář Vyroubal Krajhanzl Školout & spol. se rozhodla podpořit zajímavý projekt, na kterém se i autorsky spolupodílela. Talichův komorní orchestr nahrál CD se skladbami W. A. Mozarta jako poctu k letošnímu 250. výročí narození W. A. Mozarta. Přečtěte si první a druhou recenzi na CD Talichova komorního orchestru se skladbami W. A. Mozarta. (zdroj: Hospodářské noviny, 27. 1. 2006)
  • Odborný článek JUDr. Petra Vyroubala o některých právních aspektech logistiky, mezinárodní i vnitrostátní přepravy a zasílatelství uveřejněný v časopise Transport a Logistika distribuovaném na 3. mezinárodním veletrhu dopravy a logistiky na brněnském Výstavišti. (PDF verze - 300 kB).

Zrychlení i zlevnění majetkových operací

Novela zákona o kolektivním investování odstraňuje nejvýznamnější regulatorní překážky

Mgr. Jakub Joska

Článek vyšel 27. července 2009 v týdeníku Euro.

Článek ve formátu JPG, (778 kB) Euro č. 30,  str. 69, Euro č. 30, str 70.

Dne 1. srpna 2009 nabude účinnosti novela zákona č. 189/2004 Sb. o kolektivním investování (ZKI). Nenápadná novela však může rozčeřit nejen český development. Když byl v roce 2004 do ZKI zaveden institut fondů kvalifikovaných investorů (FKI) jako jeden ze speciálních druhů fondů kolektivního investování, znamenalo to pro odvětví nebývalý impuls. Především subjekty podnikající v oblasti nemovitostí začaly hojně využívat příležitostí, jež jim režim kolektivního investování skýtal - zejména pětiprocentní zdanění daně z příjmu. Novela ZKI se snaží odstranit dílčí obtíže a nejasnosti vyvolané aplikací do té doby neznámých právních institutů. Soustředím se však pouze na některé úpravy vztahující se k fondům kvalifikovaných investorů.

Dvě linie

Hlavní teoretické základy novely tkví ve dvou liniích. Za prvé v obecném zohlednění postavení fondů kvalifikovaných investorů. Za druhé pak i ve zohlednění specifického postavení investičních FKI obhospodařovaných investiční společností (IS).
Z hlediska praktického obchodního využití vnímám na prvním místě možnost nepeněžitých vkladů jako způsobu splacení základního kapitálu investičních fondů kvalifikovaných investorů. Dosavadní znění zákona o kolektivním investování explicitně vylučovalo možnost nepeněžitého vkladu při založení investičního FKI. Česká národní banka to však interpretovala jako nemožnost obecnou.
Praxe, jež uvedenou situaci vnímala jako silný handicap - zejména developerské společnosti ve vztahu ke svým projektům, pak tuto „nemožnost“ řešila buď prostřednictvím zápočtu kupní ceny předmětného hmotného majetku, zpravidla nemovitosti, oproti pohledávce na splacení hodnoty upsaných akcií. Nebo převzetím jmění společnosti, jejíž podíl v rozsahu, který to umožňoval, byl v majetku investičního FKI, a jež držela aktivum. Novela zohledňuje specifické postavení - v tomto případě investičních fondů kvalifikovaných investorů. Proto připouští jejich nižší míru ochrany. Respektive možnost ponechat na jejich rozhodnutí, zda vstoupí do fondu, který umožňuje nepeněžité vklady, nebo pouze do toho s výhradně peněžitými. Nadále tedy bude pouze na zakladatelích, respektive akcionářích investičního fondu kvalifikovaných investorů, zda formu nepeněžitých vkladů připustí, či nikoli. Vždy však s tím, že obecné ochranné prvky dle Obchodního zákoníku zůstávají nedotčené. Pozitivum úpravy je zřejmé - významné zrychlení, a tím i zlevnění předmětných majetkových operací.

Liberalizace podmínek

Specifické postavení investičních fondů kvalifikovaných investorů obhospodařovaných IS se odráží v další významné změně. Tou je nové ustanovení § 64a ZKI, které liberalizuje podmínky pro povolení k činnosti investičního FKI, jehož majetek bude obhospodařován IS. Zejména tím, že za prvé předmětem přezkumu správního orgánu ČNB již nebudou podmínky dle § 64 odstavce 1 písmen d), e), h) a i) ZKI. Především posuzování, zda kvalifikovanou účast na investičním fondu kvalifikovaných investorů budou mít osoby vhodné z hlediska jeho zdravého a obezřetného vedení. A současně, zda úzké propojení s jinou osobou nebude bránit výkonu dohledu nad investičním fondem. Nabývání kvalifikované účasti na investičním FKI obhospodařovaného IS nebude tedy nově podléhat schválení ČNB. Rozkrývání akcionářské struktury, respektive příslušné skupiny, se v minulosti mnoha subjektům nezamlouvalo.
Za druhé jmenování vedoucích osob investičního fondu kvalifikovaných investorů nebude podléhat předchozímu souhlasu ČNB. Nadále bude stačit, pokud obhospodařující investiční společnost v rámci licenčního řízení „potvrdí, že navržené vedoucí osoby mají znalosti, zkušenosti a důvěryhodnost potřebné pro vedení takového investičního fondu“. Praktická je tato úprava zejména kvůli nedostatku, jenž se týká osob splňujících přísná kritéria ČNB pro udělení souhlasu. Především požadavek zkušenosti s kolektivním investováním aspoň jednoho člena představenstva způsoboval v praxi nemalé obtíže. Přitom vzhledem k existenci smlouvy o obhospodařování postrádal faktickou relevanci.

Nové možnosti

Pro úplnost je třeba aspoň stručně zmínit i některé další novinky, které novela zákona o kolektivním investování přináší. Mnoho IS využije možnosti založit investiční fond kvalifikovaných investorů takzvaně „do šuplíku“. Aby jej následně mohlo ve formě „ready made investičního FKI“ nabízet potenciálním zájemcům. Tato možnost má své kouzlo i s ohledem na zmíněné vypuštění schvalování kvalifikované účasti ČNB v případě investičních FKI obhospodařovaných IS. Efektivní nabytí investičního fondu kvalifikovaných investorů coby subjektu se zajímavým daňovým zvýhodněním by proto mohlo být otázkou několika dnů - obdobně jako v případě jakýchkoli jiných ready made společností.
Snížení regulatorních požadavků na činnost investičních FKI s majetkem obhospodařovaným IS se projevuje i ve vztahu fondu a jeho depozitáře - banky dohlížející na nakládání s aktivy. Nově tím bude v depozitářské smlouvě umožněno omezit nebo vyloučit kontrolu mnoha dosavadních povinností depozitáře. Vždy však pouze za předpokladu, že budou podrobnosti těchto odchylek uvedené ve statutu fondu. Bude také možné, aby investiční společnosti vykonávaly takzvanou další podnikatelskou činnost - po jejich zaregistrování ČNB. Ta může spočívat pouze v činnosti, jež přímo souvisí se správou vlastního majetku.
Významnou změnou je i prolomení hranice deseti let, na něž bylo dosud možné investiční fondy kvalifikovaných investorů nejdéle založit. Nově to lze učinit i na dobu neurčitou. Praktické to je například proto, že tím odpadá nutnost provést likvidaci investičního FKI po uplynutí doby, na niž byl založen.
Novela zákona o kolektivním investování tak odstraňuje některé dosavadní administrativně-regulatorní překážky. A přináší nové možnosti celému odvětví kolektivního investování. Nejen však jemu.

 

Kdopak by se přihlášení pohledávky bál?

Mgr. Miroslav Švenda

Mgr. Radek Vojtek

Článek vyšel 6. dubna 2009 v týdeníku Euro.

Celý článek ve formátu JPG, (616 kB)

Paragraf 178 zřejmě nedozná změny ani po novele insolvenčního zákona

Přihlášení pohledávky není pro mnoho věřitelů žádnou novinkou. Často bývá hořkou pilulkou - účtem bez dlužníka. S účinností insolvenčního zákona však přihlášení pohledávky stále častěji představuje pilulku přímo otrávenou - kvůli několika " zajímavým" ustanovením.

SPORNÉ PRAVIDLO

Otrávenou pilulkou se nejednou může stát § 178 insolvenčního zákona. Ten sleduje bohulibý cíl zákonodárce zabránit " přikrášlování" výše přihlašované pohledávky, jak se stávalo v minulosti - v režimu zákona o konkurzu a vyrovnání. V důsledku marnosti uplatnění pohledávky v konkurzním řízení se totiž stal " oblíbeným" postup, při němž věřitel - ať již v očekávání mizivého výtěžku konkurzu nebo častěji kvůli získání hlasů ve věřitelských orgánech - " nafoukl" výši přihlašované pohledávky. Zákonodárce poté, zjevně v úmyslu zamezit podobným spekulativním praktikám, vtělil do § 178 následující pravidlo.
Pokud insolvenční správce při přezkumném jednání popře pohledávku věřitele a poté bude v řízení zjištěno méně než jejích 50 procent, nejenže se k ní vůbec nepřihlíží (na věřitele se nahlíží, jako by neměl přihlášenou žádnou), ale soud věřiteli současně bez výjimky uloží sankční povinnost zaplatit do majetkové podstaty " nadhodnocený" rozdíl. Přihlásí-li tedy věřitel sto tisíc korun a při přezkumu pohledávky je zjištěno 49 tisíc, pak nejenže z rozvrhu nedostane nic, ale zaplatí do majetkové podstaty 51 tisíc jako sankci.

NEUDRŽITELNÝ VÝKLAD

Stejně otrávenou pilulku obnáší přezkoumání " přikrášlené" hodnoty zajištění (zástavního práva a podobně) přihlášené pohledávky ve smyslu § 179 insolvenčního zákona. Zákon navíc stanoví, že osoby, které přihlášku podepsaly - zejména členové statutárního orgánu - ručí společně a nerozdílně za splnění sankční doplatkové povinnosti věřitelem.
Zdá se, že účinný protijed pro postiženého věřitele je přímo v ustanovení § 180 insolvenčního zákona. Dle něj zaplacení sankčního rozdílu nelze uložit věřiteli, který práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v průběhu řízení nevykonával - jakási obdoba účinné lítosti, kterou známe z trestního práva.
Jed a protijed. Jak jednoduché. Jak už to tak ale bývá, sejdou-li se dva právníci, lze slyšet nejméně tři právní názory. Lze se proto - zatím naštěstí ojediněle - setkat s názorem, že již samo přihlášení pohledávky je výkonem práva. Jinak řečeno, přihlásí-li věřitel pohledávku, automaticky tím vykonává své právo. A je-li pohledávka následně shledána " přikrášlenou" o více než 50 procent, pak zaplatí sankční rozdíl. Tento výklad je však v systematickém kontextu neudržitelný. Jakkoli totiž může znít logicky, měl-li by být aplikován, žádná osvobozující " účinná lítost" prakticky nepřichází v úvahu. Potíž nastává v každodenní realitě. Která pohledávka je totiž naprosto nesporná? Může být totiž sporná kdykoli - v podstatě z jakéhokoli důvodu. Je-li pak přezkoumaná v nižší než 50procentní výši, sankce věřitele nemine. Každé přihlášení, nejde-li samozřejmě o vykonatelnou pohledávku, se proto de facto může stát adrenalinovou záležitostí, přičemž v mnoha případech je každá rada drahá.

SNAHA O NÁPRAVU

Je zřejmé, že se jakkoli pochopitelný zákonodárcův záměr v praxi míjí účinkem. Na jedné straně totiž filutové nadále spekulují - například s dlužníkem, jenž se blíží úpadku, sepíší vlastní platební směnky. A správce, popírej pak jejich pravost! Na druhé straně se manažeři (členové statutárních orgánů) věřitelů, kteří přihlašují v dobré víře svou pohledávku, jejíž spornost může záviset a často i závisí na výkladu jednoho ustanovení smlouvy či téměř nečitelného zápisu ve stavebním deníku, děsí dopadu ustanovení § 178. Ponechme stranou, jak se dívají na advokáty, když jim vysvětlují jeho praktické dopady a současně sdělují, že prostě nemohou zaručit, aby jejich pohledávka nebyla popřena. A pokud bude, nebude zjištěna ve výši pod 50 procent přihlášky.
Co na to zákonodárce nebo Ústavní soud? Vždyť jde nebo může jít o vyvlastnění pohledávky bez náhrady a se sankcí za uplatnění práva. Nebo snad nikoli?
Z důvodu aspoň částečného uklidnění jednatelů a členů představenstva je třeba poznamenat, že se objevila snahu o nápravu - uvažuje se o nepatrném, ale zásadním přeformulování § 178. Příště by soud neměl mít automaticky povinnost uložit doplatkovou povinnost, ale s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu zvážit, je-li sankce na místě, či nikoli.
Navzdory této vítané korekci (budeli přijata) však bude předmětná zákonná úprava stále důvodem nejedné bezesné noci. Také proto, že ani v rámci aktuální " protikrizové" novely insolvenčního zákona - ve znění dostupném odborné veřejnosti před jejím projednáním v parlamentu - § 178 nemá prozatím doznat naznačené změny.

Některé právní limity přístupu dopravců na železniční infrastrukturu České republiky

Tomáš TyllMgr. Tomáš Tyll
advokát a společník

Vyroubal Krajhanzl Školout, advokátní kancelář, s.r.o.

Článek vyšel ve zkrácené verzi v 64. čísle časopisu Systémy Logistiky. Můžete si jej také stáhnout:



Pokud chce dopravce provozovat drážní dopravu v České republice, musí splnit zejména, tedy nikoli pouze, podmínky uvedené v § 24 a násl. zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění (úplné znění vyhlášeno předsedou vlády pod č. 460/2006 Sb.).

Jednou z těchto podmínek je i uzavření smlouvy o provozování drážní dopravy mezi dopravcem a provozovatelem dráhy. Této povinnosti jsou zproštěni jen ti dopravci, kteří jsou současně provozovateli té dráhy, na níž provozují drážní dopravu, jde tedy o ty případy, kdy dopravce a provozovatel dráhy jsou jedna a táž osoba (např. v současnosti JHMD, a.s.; České dráhy, a.s.). V budoucnu, pokud dojde k založení a vzniku dceřiné společnosti ČD pro nákladní dopravu (avizované ČD Cargo), pak i tato dceřiná společnost bude muset s ČD, a.s. jako provozovatelem dráhy uzavřít tuto smlouvu o provozování drážní dopravy.

Zákon o dráhách nutné obsahové náležitosti (tzv. essentialia negotii) smlouvy o provozování drážní dopravy výslovně neuvádí, obsah dovodila praxe (tedy konkrétně odbor O11 dominantního provozovatele dráhy v ČR, tedy Českých drah, a.s.) z předmětu smlouvy, tedy úpravy vzájemných práv a povinností provozovatele dráhy a dopravce, ze systematiky zákona a z poznatků z vyjednávání s některými dopravci o obsahu této smlouvy.

K obsahu smlouvy o provozování dráhy se též v české odborné literatuře vyjádřili relativně stručně autoři komentáře zákona o drahách, dr. Soušek, dr. Watras a Ing. Stehlík. 1 Stojí za pozornost, že některá doporučení uvedených autorů provozovatel dráhy v obsahu jím předkládaných návrhů smlouvy o provozování drážní dopravy v současnosti neobsahuje (např. bod 11. v poznámce pod čarou citovaného komentáře - "smluvní pokuty za porušení smluvních povinností, zejména přerušení provozování dráhy s vlivem na drážní dopravu").

Ze všech obsahových problémů, se kterými se lze při sjednávání smlouvy o provozování drážní dopravy na tratích celostátních a regionálních drah setkat, věnujme pozornost dvěma:

  • I. odpovědnosti provozovatele dráhy za škodu, který dopravci vznikne tím, že dráha je provozována omezeně (jde o případy předvídané v ust. § 23b a § 23c zákona o dráhách)
  • II. způsobům ukončení smlouvy o provozování drážní dopravy.

Důvody, proč tyto části smlouvy bývají problémem při sjednávání je nabíledni - omezení provozování dráhy může mít pro dopravce až existenční (ve smyslu výše škody jemu způsobené) význam, a totéž se týká ukončení smlouvy: bez platné a účinné smlouvy dopravce nesmí drážní dopravu provozovat, jinak by porušil zákon a vystavil se citelným sankcím. 2

I.

Omezení provozování dráhy z důvodů její údržby, opravy a rekonstrukce bude stále poměrně časté, a neskončí jen s výstavbou koridorových tratí (údržba a rekonstrukce tratí jsou v zásadě kontinuálními procesy, resp. měly by být). Rovněž omezení provozování dráhy z důvodu narušení její provozuschopnosti v důsledku živelní události, nehody nebo mimořádné události, která narušuje bezpeční provozování dráhy, nebude výjimkou.

Dominantní provozovatel dráhy v dosud překládaných návrzích smlouvy o provozování drážní dopravy navrhuje takové smluvní ujednání, které jej zbavuje odpovědnosti za zpoždění vlaků dopravce a škody z toho dopravci vzniklé v důsledku (v terminologii předkládaných ofert "vlivem")

  • povětrnostních podmínek,
  • dopravní situace vyvolané mimořádnými událostmi dle ust. § 49 zákona o dráhách,
  • omezení provozování dráhy na trase vlaků dopravce z důvodu investiční činnosti vlastníka dráhy,
  • jednání třetích osob.

Otázka, které je nasnadě: je takové ujednání po právu?

Odpověď zní - ne zcela, zejména nikoli v bodě třetím (investiční činnost vlastníka dráhy). 3

Odůvodnění je třeba hledat ve výkladu ust. § 23b odst. a 23c zákona o dráhách, ustanovení § 23b odst. 1 a 2 zákona o dráhách totiž zní:

(1) Provozovatel dráhy je oprávněn na dobu nezbytně nutnou omezit provozování dráhy nebo její části z důvodů provádění údržby nebo opravy dráhy nebo z důvodu narušení provozuschopnosti dráhy v důsledku živelní události, nehody nebo mimořádné události, která ohrožuje bezpečné provozování dráhy nebo drážní dopravy.

Komentář: Provozovatel dráhy je povinen dráhu provozovat. Jakkoli se toto konstatování právní povinnosti vyjádřené v ust. § 22 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách může zdát triviální, je ve skutečností klíčové. Zákon dráhách ukládá provozovateli dráhy též určité povinnosti stran toho, jak má dráhu provozovat, totiž pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy (jde zejména o dopravní řád drah) a úředního povolení. Z věty první ust. § 23b odst. 1) ve spojení s ust. § 22 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách se podává, že provozovatel dráhy je povinen dráhu udržovat a opravovat (jinak nemůže z logiky věci zajistit její plynulý a bezpečný provoz).

Provoz, údržba a oprava dráhy jsou tedy provozní činností provozovatele dráhy.

I když sama smlouva o provozování dráhy je podřízena dohodou stran obchodnímu zákoníku 4 , vzhledem k ust. § 1 odst. 1 obchodního zákoníku se na otázky odpovědnosti provozovatele dráhy vztahují nejen ust. §§ 373 až 386 obchodního zákoníku, ale též ust. §§ 420 až 450 zákoníku občanského. Ze vzájemného vztahu občanského a obchodního zákoníku (obchodní zákoník je lex specialis vůči zákoníku občanskému) plyne, že není-li určitá právní otázka (institut) vyčerpávajícím způsobem upravena obchodním zákoníkem, užijí se ustanovení zákoníku občanského.

Ust. § 420a odst. 1 a odst. 2 písm. a) občanského zákoníku zní: Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena činností , která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti. Jde přitom o ustanovení, která obchodní zákoník neobsahuje, a použijí se tedy i v obchodních závazkových vztazích.

Zákon o dráhách je pak zákonem zvláštním vůči zákoníku občanskému i obchodnímu. Z ust. § 23b odst. 1) zákona o dráhách se podává, že provozovatel je oprávněn při své provozní činnosti, spočívající v údržbě nebo opravě dráhy, provoz dráhy omezit. Omezí-li však provozovatel dráhy její provozování právě z těchto důvodů, zákon o drahách neobsahuje žádné ustanovení, které by z provozovatele dráhy snímalo odpovědnost za škodu, která takovým omezením provozování dráhy (její údržba, opravy) by dopravci vznikla. Takové ustanovení neobsahují ani občanský nebo obchodní zákoník. Jde totiž o případ tzv. odpovědnosti objektivní bez ohledu na zavinění. Provozovatel dráhy by za škodu neodpovídal jen z těchto důvodů: jestliže byla škoda způsobena vlastním jednáním poškozeného, anebo byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu (§ 420a odst. 3 občanského zákoníku. 5 ), resp. z důvodů dle ust. § 374 odst. 1 obchodního zákoníku - prakticky jde o případy zásahu vyšší moci (vis maior), např. nepředvídatelné živelní pohromy. 6

Podle ust. § 574 odst. 2 občanského zákoníku se nikdo nemůže vzdát práv, která mu mohou teprve v budoucnu vzniknout, taková dohoda je neplatná.

Podle ust. § 386 odst. 1 obchodního zákoníku se nároku na náhradu škody nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout.

Ustanovení § 574 odst. 2, § 420a občanského zákoníku, stejně jako ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku a ust. § 23b a § 23c zákona o dráhách jsou ustanoveními kogentními, tzn. že dohodou smluvních stran se od nich nelze odchýlit nebo jejich působnost vyloučit.

Provozovatel dráhy dále může na dobu nezbytně nutnou omezit provozování dráhy též z důvodů narušení její provozuschopnosti v důsledku živelní události, nehody nebo mimořádné události (§ 49 zákona o dráhách), která ohrožuje bezpeční provozování drážní dopravy. Pomiňme nepřesné vyjadřování zákonodárce (nehoda je jedním z druhů mimořádné události) a konstatujme, že mimořádná událost tak, jak je definována v ust. § 49 odst. 1 zákona o dráhách, znamená (závažná nehoda, nehoda nebo ohrožení v drážní dopravě, která ohrožuje nebo narušuje bezpečnost, pravidelnost a plynulost provozování drážní dopravy, bezpečnost osob a bezpečnou funkci staveb a zařízení nebo ohrožuje životní prostředí), že nikoli ve všech případech musí mimořádná událost být způsobena vyšší mocí (vis maior), např. vichřicí, nebo dopravcem (např. srážka kolejových vozidel, protože strojvedoucí hnacího drážního vozidla nerespektoval návěst stůj nebo třeba námezník) anebo provozovatelem dráhy (např. nesprávné postavení vlakových cest, které se kříží, a současně dovolují jízdu, výpravčím, který v rozporu s předpisem obsloužil zabezpečovací zařízení), vyloučena není ani kombinace všech těchto důvodů.

Vzhledem k shora uvedenému platí, že provozovatel dráhy nebude odpovídat dopravci za škodu způsobenou omezením provozování dráhy z důvodu narušení její provozuschopnosti v důsledku živelní události, nehody nebo mimořádné události pouze tehdy, pokud provozuschopnost byla narušena nepředvídatelnou živelní událostí, nebo mimořádnou událostí, která nemá původ v provozu dráhy. Sem budou patřit i případy sebevrahů, kteří naruší bezpečnost a plynulost provozování dráhy, pokud přitom porušili zákonné normy, předepisující pravidla chování v obvodu dráhy. Podle mého názoru zde nelze použít v tomto případě ani analogicky judikát z konce 60. let (R 16/69 sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jehož právní věta zní, že "Jestliže byla škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit odpovědnosti, a to ani poukazem na neodvratitelný úkon třetí osoby". Tzn. za škodu způsobenou dopravcům zpožděním jejich vlaků v důsledku smrti sebevraha, který si stoupl před přijíždějící rychlík, dopravcům odpovídat provozovatel dráhy nebude, protože sebevrahova činnost neměla původ v provozu. Naopak případ, kdy je např. v rozporu s příkazem složky záchranné systému vpuštěn pracovníkem provozovatele dráhy vlak do traťového oddílu, který tak rozežene hasiče vyprošťující automobil na přejezdu uvázlý a následně v důsledku střetu s tímto automobilem vykolejí, zdemoluje svršek, trakční vedení a zablokuje trať, tedy v takovém případě provozovatel dráhy dopravcům za škodu vzniklou jim v důsledku omezení provozování dráhy odpovídat bude.

(2) Překročí-li doba omezení provozování dráhy nebo její části 24 hodin a omezení naruší sjednaný rozsah a četnost drážní dopravy, je provozovatel dráhy povinen neprodleně vyrozumět o důvodech a době předpokládaného omezení drážní správní úřad, vlastníka dráhy a dopravce, kteří provozují dopravu na dráze, jejíž provozování je omezeno. Drážní správní úřad na základě vyrozumění provozovatele dráhy může rozhodnout o době a podmínkách omezeného provozování dráhy nebo její části. Tímto postupem není dotčeno právo dopravců na náhradu škody.

Komentář: Ustanovení § 23b odst. 2 pak pouze stanoví povinnosti provozovatel dráhy vůči drážnímu správnímu úřadu. I když pak správní drážní úřad vydá správní rozhodnutí o omezeném provozování dráhy, provozovatel odpovídá dopravci postiženému omezením provozování dráhy opět jen v těch případech, jako dle odstavce prvního. Poslední věta odstavce 2 totiž nekonstituuje dopravcům žádné nové právo na náhradu škody, nýbrž jim zachovává práva vzdor správnímu rozhodnutí o omezení provozování dráhy. Tzn. že např. za škody způsobené živly ani v těchto případech, trvajících déle než 24 hodin, provozovatel dopravci neodpovídá.

(3) Provozovatel dráhy je oprávněn provozovat dráhu v omezeném rozsahu z důvodu zastavení drážní dopravy na dráze nebo její části v souladu s rozhodnutím drážního správního úřadu podle § 38. Provozovatel dráhy v rámci omezeného provozování dráhy zajistí pravidelné prohlídky a kontrolu stanovených technických parametrů součástí dráhy podle pravidel pro provozování dráhy.

Komentář: K ustanovení odstavce 3) nutno připojit výklad k ust. 38 odst. 3) písm. a) zákona o dráhách, tedy případ, kdy drážní správní úřad rozhodne o přechodném omezení drážní dopravy na nezbytně nutnou dobu z důvodu veřejného zájmu na jiné mimořádné drážní dopravě. Pokud tímto rozhodnutím vznikne majetková újma dopravci, který o takové omezení provozu nežádal, pak není nárok na náhradu této újmy, neboť nejde o škodu - jde o zákonné uspokojení veřejného zájmu omezením činnosti dopravce z důvodu veřejného zájmu. Naopak případy dle písm. b) a c) ust. § 38 odst. 3) zákona o dráhách zakládají nárok na náhradu škody způsobené tímto omezením provozování dráhy dopravci, a to vůči provozovateli dráhy )jde o okolnosti mající původ v provozu dráhy).

§ 23c

(1) Drážní správní úřad na základě odůvodněné žádosti provozovatele dráhy rozhodne o omezení provozování dráhy nebo její části, které naruší sjednaný rozsah a četnost drážní dopravy z důvodů rekonstrukce dráhy nebo její části podle stavebního povolení.

(2) Drážní správní úřad žádost projedná s vlastníkem dráhy a s dopravcem, který provozuje dopravu na dráze nebo její části, jejíž provozování má být omezeno.

(3) Drážní správní úřad v rozhodnutí stanoví dobu a podmínky omezeného provozování dráhy nebo její části. Tímto postupem není dotčeno právo dopravců na náhradu škody.

Komentář: V tomto případě je situace s odpovědností provozovatele dráhy vůči dopravcům za škody, způsobené omezením provozování dráhy z důvodů rekonstrukce dráhy nebo její části podle stavebního povolení dána zákonodárcem jednoznačněji: provozovatel dráhy za takovou škodu dopravci odpovídá.

Fakt, že rekonstrukce je většinou prováděna na náklad vlastníka dráhy, nehraje roli. Je věcí provozovatele dráhy, aby si ve smlouvě o provozování dráhy (§ 15 odst. 1 písm. e) zákona o dráhách) s jejím vlastníkem dohodl ochranu svých majetkových práv, a to včetně práv postihu vůči vlastníku dráhy.

II.

V ofertách smluv na provozování drážní dopravy předkládaných dominantním provozovatelem dráhy se pravidelně jako jeden ze způsobů ukončení této smlouvy objevuje i možnost tuto smlouvu vypovědět ve výpovědní lhůtě tří měsíců, a to bez udání důvodu.

Takové ujednání ve smlouvě je pro dopravce velmi nebezpečné a potenciálně ohrožující jeho existenci, neboť umožňuje provozovateli dráhy po právu ukončit kdykoliv ve velmi krátké době, třeba uprostřed běhu platného grafikonu vlakové dopravy, s dopravcem smluvní vztah, aniž by toto bylo nutno jakkoli zdůvodňovat, a tak mu znemožnit další provozování drážní dopravy.

Potíž spočívá v tom, že zákon o dráhách výslovně neukládá provozovateli dráhy povinnost smlouvu o provozování dráhy uzavřít (smluvní přímus).

Z dikce ust. § 23 odst. 1) písm. a) zákona o dráhách totiž plyne, že provozovatel dráhy je povinen umožnit dopravci, která má platnou licenci, přidělenou kapacitu dopravní cesty a platné osvědčení dopravce, na základě smlouvy provozovat drážní dopravu na dráze za cenu sjednanou podle cenových předpisů. Z tohoto ustanovení zákona tedy vyplývá, že teprve smlouva o provozování drážní dopravy zakládá provozovateli dráhy povinnost umožnit dopravci provozovat drážní dopravu.

Ze zákona tedy nevyplývá smluvní přímus, obranou proti svévolnému odmítání uzavřít smlouvu ze strany provozovatele dráhy (který z podstaty věci má vždy proti dopravci monopolní postavení) by byl postup dle předpisů na ochranu hospodářské soutěže. Taková právní obrana je však dosti zdlouhavá (proti rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž pro porušení ust. § 11 odst. 1 pím. f) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže je totiž možná žaloba ve správním soudnictví, délka správních soudních sporů se v ČR počítá v řádu let).

Nutno v této souvislosti poznamenat, že slouží ke cti odboru O 11 dominantního provozovatele dráhy, že jeho v dosavadní praxi nebyl zaznamenán případ, kdy by odmítl smlouvu o provozování drážní dopravy uzavřít, pokud ze strany dopravce byly splněny ostatní zákonné podmínky výkonu jeho činnosti.

Ze shora uvedeného plyne, že až do případné změny právní úpravy je třeba podmínky ukončení smlouvy o provozování drážní dopravy změnit při vyjednávání tak, aby nebyly pro dopravce natolik ohrožující. De lege ferenda lze uvažovat např. model, kdy podmínky přístupu na drážní infrastrukturu nebudou ve vztahu provozovatel dráhy - dopravce řešeny smlouvou, nýbrž tak, že dopravci při splnění zákonem stanovených podmínek, technicky a provozně konkretizovaných např. v prohlášení o dráze, po splnění notifikační povinnosti stran zájmu vstoupit na infrastrukturu vznikne nárok tuto drážní infrastrukturu provozovanou příslušným provozovatelem dráhy používat.

  1. srov. Soušek, J. - Stehlík, M. - Watras, K.: Zákon o dráhách v úplném znění s komentářem, Praha, nakl. ANAG, 2000, 2. vyd., str. 115-117
  2. dle ust. § 52 odst. 1 písm. b), odst. 11) písm. b) zákona o dráhách lze za tento správní delikt uložit pokutu až 10 milionů korun
  3. připomeňme, že vlastníkem drah, které provozují ČD, a.s. jako provozovatel dráhy, je stát, tedy ČR, prostřednictvím své státní organizace Správa železniční a dopravní cesty, s.o. (SŽDC), SŽDC s.o. je rovněž přídělcem kapacity drážní cesty na dráze celostátní a regionální, která je ve vlastnictví státu; konečně ČD, a.s. jsou jak dopravcem, tak provozovatelem dráhy
  4. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník , v platném znění
  5. Budiž na tomto místě poznamenáno, že část nauky dovozuje analogicky, a místy nepřesně dle starší judikatury (R 16/69), že jednání třetí osoby není neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu, tedy že není pro škůdce jako odpovědnou osobu zprošťujícím důvodem
  6. vis maior ovšem není v žádném případě např. stržení trakčního vedení uhnilým čtyřicetiletým akátem, který jsa ponechán provozovatelem dráhy svému osudu, prorostl stožárem a tímto vedením